Československá a potažmo česká kinematografie má mnoho bílých míst. Míst, která zaslouží probádat, umělecky zmapovat, zpracovat a zasadit do souvislostí.
Naše novodobé dějiny, zvláště pak události 20 století, takovými místy bohužel jsou. Proto mohu jen a jen vskutku upřímně vítat záměr režiséra Petra Nikolaeva část oné mapy v podobě příběhu Československých legií doplnit a dokreslit.
Neb bez mapy se lze jen těžko orientovat a hlavně – určovat ten správný směr…